Nápaditý svatební pomocník

Přírodní svatby trochu jinak

Přírodní svatby trochu jinak

 Mezi mými známými je tento rok boom svateb. A to ne jentak ledajakých svateb…. Většina z nich jsou přírodní svatby, jediným svědkem je mocná matka země a atmosféru zdobí noční pochodně v kruhu nebo píseň líbezné harfy. Pojďte se se mnou na chvíli podívat, jak to vypadá na takové alternativní svatbě, jejíž struktura vyhází z dob dávno předkřesťanských a kde se svatebčané napojují na své dávné kořeny a předky.

Středobodem těchto svateb bývají astronomické svátky. Ty měly v minulosti velkou důležitost právě pro naše předky, kteří se řídili chodem slunce a měsíce. Není tedy překvapením, že mnoho z mých přátel si vybralo právě tyto svátky. Jedná se například o letní Slunovrat, Imbolk (později známý jako Hromnice) nebo Lughansad (později známý jako Dožínky).

přírodní svatby

Svatba Lucky s Jirkou se odehrála asi před dvěma lety na svátek Imbolk. Tento svátek znamená přechod ze zimy do jara. Mezi Kelty existovaly 3 druhy svazku – první byl do konce života, druhý dokud láska trvá a třetí na rok a den. V posledním případě se jednalo o zkušební dobu a poté se mohli muž a žena rozhodnout pro opravdovou svatbu. Tak tomu bylo i v případě Lucky a Jirky. Celý víkend jsme strávili na chatě, kde jsme společně připravovali nevěstu. Místo rozlučky se svobodou probíhá takzvaný přechodový rituál. Ženy si společně povídají, povzbuzují nevěstu a vzpomínají na své předkyně a na to, jakou ony měly sílu a odhodlanost ve svých manželstvích. Muži se tenkrát odebrali ven, kde nachali ženicha na chvíli samotného v temné jeskyni a pak ho slavnostně uvítali do nové fáze života.

Netradiční průběh přírodní svatby

Samotná svatba proběhla další den v náručí zimní krajiny za jasného dne. Všichni svatebčané měly krásné šaty, včetně nevěsty a ženicha, kteří si je nechali ušít na přání. Stáli jsme v kruhu a společně pozdravili všechny živly okolo nás, vzpomněly jsme na ty, jež už nejsou mezi námi, aby se na nás také podívali a svatba mohla začít. Svatbu vedl kněz a kněžka, tým tvořený mužem a ženou, kteří se vzájemně doplňují, střídají, vymýšlí nejen obřad, ale i průběh celého víkendu a určují, kdy se co stane. Po přinesení prstýnků svatebčanům a jejich výměně nerpoběhly žádné sliby, jen jsme se všichni dohromady objali, vytvořili pavučinu z rukou a společně jsme zpívali hluboké tóny pro Matku Zemi, která jejich svazek touto písní posvětila.

Další dvě svatby, které jsem tento rok navštívila se odehrály také v přírodě a to na hradech. První byla u hradu na Sázevě. Nevěsta měla krásné šaty a když přicházela, naše kamarádka z Vídně hrála na harfu dávné keltské písně. Svatební oslava proběhla v Praze, v malé čajovně,  kde se ti dva seznámili.

Svatba na dvě části

Na Slunovrat měli svatbu Veronika a Lukáš a  byly to vlastně svatby dvě. První svatba proběhla v pátek večer, kdy jsme se jako svatební průvod vydali na krásnou louku při západu slunce. Ústřední bodem bylo, když doprostřed kruhu přišla z různých stran zvlášť rodina nevěsty a rodina ženicha. Matky obou rodů si vyměnily dary, otcové si potřásli rukama a nevěsta a ženich vstoupili do kruhu společně. Při výměně prstýnků společně zapálili velikou zdobenou  svíci se svými jmény a následně se odehrály 3 kola přípitků, kdy každý ze svatebčanů popřál novomanželům štěstí, radost nebo ať je společný život stále baví.

Poslední svatba se odehrála na svátek Lughnasad. Nevěsta a ženich stáli v kruhu tvořeném obilnými klasy. Nejvíce se mi líbila část, kdy kněz vyzval ženicha k vlastnoručnímu rozdělání ohně jako důkazu své síly. Po zapálení ohně novomanželé společně tento oheň přeskočili a symbolicky tak skočili do manželství. Dávná tradice je také svazování rukou dlouhou látkou nebo provazem. Kněz tedy omotal látku okolo rukou ženy a muže a tuto látku pak společně pověsili na svatební strom, který dostali darem, a který má dále růst stejně jako jejich manželství.

Mohlo by vás zajímat:



%d blogerům se to líbí: